Tento článek je o mně. Je o změně, kterou jsem nedávno udělal. Byla to velká změna. Před pár lety slova jako „štěstí“ , „vnitřní pocit“ , „rovnováha“ a „radost z práce“ pro mě buď smrděla samochválou, sektou nebo byla prostě moc růžová. Když si teď s někým sednu a on mi je řekne u piva nebo jen tak – chápu ho. Zažil jsem tu změnu. Tento článek je o mojí cestě a jak jsem se na ní dostal.
Obsah článku
No jo… Ajťák
Jako vystudovaný technik (ČVUT FEL) se snažím věci v běžném životě převést do technické roviny: Analyzovat, pochopit, vyhodnotit, poučit se a aplikovat. Funguje to na celou řadu problémů a věcí, ale na některé to jednoduše nefunguje. Klasické nefunkční příklady:
- přítelkyně
- pruda v práci
- předávání medailí na konci televizních zpráv
- nevyžádané rady
- otcové
- některá videa na facebooku
Najednou není co analyzovat a vyhodnocovat. Pohltí vás to na začátku a sejme: Ať už v dobrém nebo špatném. Co ale sakra s tím? V dobrém to chápu. Co ale s tím špatným? Některé špatné věci jsou krátkodobé a řeknete si: „To přejde…“. Jiné ale ne… a ty se usazují, prohlubují a pak zaútočí. Pro mě dlouhodobá špatná věc byla práce… tedy, myslel jsem si, že za to může práce.
Předminulý rok jsem začal mít fakt problémy. Nic mě nebavilo a pochopil jsem slovo: „Prázdnota“. Odešel jsem z firmy a stáhl se do sebe. Nebavilo mě poznávat nové lidi a pasivita mě naprosto dostala, ovládla. Trvalo to několik měsíců. Chtěl jsem si odpočinout, ale to pomohlo jen krátkodobě. Chtěl jsem od toho utéct a jsou místa, kam zdrhnout: Austrálie, chata v Beskydech, zaoceánská loď…ale nebylo to ono. Tušil jsem, že si problémy vezmu s sebou. Nebylo to prostředím kolem mě. Byl jsem jednoduše životně vyplivnutý, zmačkaný, unavený a neschopný přijmout pomoc zvenčí. Moje Lucka by mohla vyprávět 🙂 . Spousta lidí to neviděla, protože jsem to tajil …mimochodem strašná blbost!
Cesta pravého muže
https://www.youtube.com/watch?v=OiysDT17L4M#t=72
Narazil jsem na stránku Cesta pravého muže. Už ten název mě odrazoval a trochu přitahoval. Pravý muž, co to je? To u nás existuje? Vzpomněl jsem si na Oldu Šetrného a Vinnetua, kteří takoví byli ve filmu a samozřejmě na Mirka Dušína z Rychlých šípů. Proklikl jsem se na stránku a s otevřenou pusou hltal videa, v kterých nějací chlapi mluví o rodičích, dětství, dospívání kluků a to vše v návaznosti na práci a sex. To byla síla! Vysvětlují věci, které mi do sebe zapadají:
….např. „Nice guy“ – muž, který se snaží dělat všechno pro to, aby byl v očích druhých správňák (byl tak naučený rodiči a okolím). Když se objeví problém, dělá ze sebe ještě většího správňáka na úkor sebe sama. Občas vybouchne málo, někdy výbuch přežene. Uvědomil jsem si: Sákryš, kus z něho v sobě mám.
Zastihlo mě to v době, kdy jsem to potřeboval. Vyplázl jsem cca 6 nebo 7tis. a doufal, že to bude stát za to. První video s poplácáváním si navzájem po zádech nebylo nic moc, ale pak to začalo. Byla to naprostá bomba!
Cesta pravého Dana
Týden co týden jsem měl jedno téma. Nemusel jsem nikam chodit, protože je vše přes internet a pokud jsem na videochat neměl čas, pustil jsem si ho o den později. No problema.
Každé téma bylo rozdělené:
- Úvodní video k tématu nakouslo problém a vysvětlilo spojitost s ostatními věcmi v životě
- Dostal jsem popis tématu v dokumentu (pdf)
- Úkoly, které byly docela drsné: např. 2 dny bez všeho (mobil, notebook) a sám v přírodě. Pro mě velká nuda, která zplodila neuvěřitelné myšlenky.
- Video chat: Normální povídání přes Google Hangout, kde se můžete ptát a dostanete odpověď
Najednou mi věci začali do sebe logicky zapadat, protože se pojmenovali. Nevyčetl jsem svou cestu z ebooku, nikdo mi ji neřekl ve videu a vlastně neexistují dvě stejné cesty… spíše jsem ji našel v sobě. Celou dobu tam byla, jen byla zanesena pod společenskými návyky, učením ze škol a celkově z minulosti. Začal jsem znovu analyzovat, chápat a vyhodnocovat prostředí v úplně jiném a pro mě neznámém světě: Ve mně. Projekt Cesta pravého muže mi řekl, jak na to.
Postřehy
Tady jsou některé zajímavé postřehy, které jsem získal a ztotožnil se s nimi. Píšu je tak, jak mě napadají při psaní tohoto článku a jsou to mé názory:
- Rodiče mě porodili = to je nejvíc. Všechno ostatní, co od nich dostanu, je bonus.
- Syndrom „Nice guy“ má spousta mužů. Bohužel v naší společnosti už neexistují přechodové rituály pro muže (vojna to rozhodně není).
- Mama-hotel, nemožnost se rozhodnout z obavy co se stane a nezdravá asertivita souvisí s nedospělostí (20-ti, 30-ti a 40-ti letí zakomplexovaní kluci)
- Dělat práci, která člověka baví, je základ. Vždycky někomu svou prací pomůžete. Ten si toho váží, zaplatí za ni a doporučí vás dál.
- Peníze jsou jako kámoši a nemusíte se za ně stydět.
- Podnikatelé nejsou ti zlí otrokáři… kdyby lidé věděli, co za tím je práce a odříkání, že?
- Názory od Richarda Vojíka o sexu a partnerství stojí za to slyšet: Tantra masáže, pochopení ženské ne/logiky, doplňování v partnerství apod.
- Spoustu mužů, kteří byli přihlášeni do cesty pravého muže, tam dostaly jejich partnerky 🙂
- Práce, která mě baví teď, mě nemusí bavit za 5 let. No a co? Budu pomáhat jinde. Jak zpívá kapela Mňága a Žďorb: „…i cesta může být cíl…“
- Když jste se blbě rozhodli, otočte se a jděte na prvním rozcestí jinou cestou. No a co?
- Pana Davida Kirše osobně moc nemusím (posílal mi rady od emailového marketingu, až po šťastné manželství), ale tohle se jim fakt podařilo. Je to dělané s lidmi, kteří roky pomáhají ostatním – s profíky. Klobouk dolů.
Na konec: Začátek
Já teď stojím na té správné cestě. Vím to, cítím to a těším se, jak bude pokračovat. Tahle cesta mě baví, překvapuje, rozesměje a občas naštve – to k tomu patří. Doporučuji projekt Cesta pravého muže vyzkoušet. Za ty prachy to stojí. Další kolo přihlášek pro rok 2014/2015 začalo 1.8.2014 a končí 6.10.2014.
Pro více informací klikněte ZDE.
P.S.: Tento článek je poděkování všem, kteří mi pomohli najít cestu. Díky!